Szlaki województw śląskiego i opolskiego

Hřbitov byl založen na počátku 20. století skupinou kolonistů z Grodźce [Friedrichsgrätz]. Byli to sudetští Češi, protestanti německého původu, potomci husitů (odtud informace popisující hřbitov jako „husitský“). V roce 1904 zakoupili půdu v okolí dnešní Bzinice, v zalesněném terénu, a zahájili výstavbu osady. Na počest císaře Viléma II. bylo toto místo nazváno Wilhelmshort. Brzy se zde usadilo 358 osob a vesnice se stala samostatnou obcí. Náboženskou oporou byla evangelická farnost v Dobrodzieniu [Guttentag]. Od roku 1945 zůstává hřbitov nefunkční, v následujících letech podléhal systematické devastaci. Dodnes se zachovalo několik náhrobků, včetně obnoveného náhrobku Karoliny Kleinert – hrdinky známé slezské lidové písně. Slavná „Karolinka“, která „šla do Gogolinka“, je skutečnou postavou. Na svět přišla v roce 1884 v Grodźci (Friedrichsgrätz) nedaleko Dobrodzienia, v rodině českých evangelíků. Když dospěla, vynikala krásou. Zaujala Fryderyka Karliczka, o 18 let staršího ženatého muže. Karolina však jeho návrhy rázně odmítla. Brzy se provdala za Józefa Kraicziho, se kterým se dočkala jedenácti dětí. Později si rodina změnila příjmení na Kleinert. Žili v Bzinici Nowé (Wilhelmshort). 13. června 1939 se Karolina vracela koňským povozem z pole. V té době její soused, Czampel, čekal doma na návrat své ženy, která se měla vydat do Berlína bez jeho souhlasu. Když uslyšel přijíždějící vůz, vyšel se zbraní v ruce a Karolínu zastřelil. Pachatel, když si uvědomil tragédii, spáchal sebevraždu. Dnes je její hrob symbolem paměti na bývalé obyvatele Wilhelmshortu a jejich osudy.